XXXII. Vítězství osvěty.

To všechno dým je, zápach čpavý prachu,

co dobyl úskok, zbraň a násilí,

kde proti slabším meče tasili

a množství sklonilo šíj v bledém strachu.

Ty zbytky barbarské, můj milý brachu,

jsou bez ceny, k nimž dřív se hlásily

ty staré věky; sotva spasily

ty duši jednu, v cárech ať neb v nachu.

Ten starý brak, ať meč neb štít se zove,

ať ručnice neb dělo, v harampátí

čas odhodí a najde zbraně nové.

Leč kladivo jich těžké nevykuje;

k jich zrobení věd, uměn bude pláti

jas myšlenkový, jenž se v mozku snuje.