XXXIII. Co chceš, má duše? Navracíš se zpět

Co chceš, má duše? Navracíš se zpět

do domu šeré, dávné minulosti,

v něm klidně spí již smutky zašlých let,

a neodešel nikdo, žádný z hostí.

Tu žalmy zněly, přestaly však pět

jak chmurný pták – má hrdost řekla: „Dosti!“

Co v domě hledáš? Žízniv je Tvůj ret?

U stolu toho již Tě nepohostí!

Ten dům je zaklet, smutků je to říše,

a z hostí nikdo nepodá Ti číše,

a neosloví Tebe jménem Tvým.

Jsou pohrouženi do snů, sedí tiše,

čas zadumán je, v knize žití píše...

Leč pero z ruky vypadlo mu, zdřím'.