XXXIII. (I. sonet z ,The passionate pilgrim‘ od Shakespeara)

Nebeská výmluvnost těch očí tvých,

jíž důvod pozemský, ach, ničím není,

mne zavedla – rci, světe, zda je hřích

hold tobě, od světa mé odvrácení?

Žen zřekl jsem se, zkrotil pudy svoje,

tys bohyní; zde zřeknutí ni stín!

Pozemskáť přísaha má, láska moje

však nebes dar, jenž smíří tíhu vin.

Přísaha má dým, pouhý dech a dým –

ó zářné slunce, ty jsi vinno též! –

Plašíš-li dým ten čistým jasem svým,

jen ty jsi vinno, že můj slib je lež.

A přece – jenom bláhovec, to znaje,

by nejednal tak, ráje získávaje.