XXXIII. Ikarus.

S perutí orlovou, zhnětenou z vosku, hochu, tak mlád!

Jaký to nadějný povzlet a jaký tragický pád!

Ikarů za tebou co jde v života klopot a děs,

illusí laciný vosk tvůj na ceně ztratil již dnes.

Letět, ach, letět, ke slunci zlatému dále a výš!

Opojný sen to bájný je, jistě jej procítil’s již!

Sražený palnými střelami Hélia, skácen v změť trosk,

ubohý hrdino mladý, roztál’s jak křídel tvých vosk.

Ve chvilce smrti bělostných vidin kol tebe vír,

poslední snění o slunci – potom věčná noc, mír!