XXXIII. Již vyznám se ze všech hříchů svých,

Již vyznám se ze všech hříchů svých,

rád dívky že za pas beru,

a milujuli já k smrti rád,

že ještě se raděj peru.

Vím, vím že je krásným coelibát,

též humanistův ctím víru,

již myšlénkou čistou pracují

ku „věčnému“ v lidstvu míru.

Však mateřské Slunce prajinak

náš osud kdys upravilo

a Zem mezi Marsa, Venuši

tak doprostřed postavilo.

A marno je všechno kázání

a marna je všechna práce,

nám hvězdami pro vždy souzeno

ach! milovat se a prát se.