XXXIII Mám lásky mnoho v ňadrech svých,

Mám lásky mnoho v ňadrech svých,

však ještě víc jí třeba mi,

až nejkrásnější prchlé sny

pokryju svými slzami.

Já nenáviděl bych ten svět,

jenž všecky sny mé pochoval,

a v světě tom bys byla ty –

a já tě přec tak miloval.

A proto víc chci lásky mít

než dosud v ňader hlubině,

by někdy z ní zbyl pro tebe,

jen pro tebe kus jedině.