XXXIII. My číháme s vražednou zbraní

My číháme s vražednou zbraní

blíž mejtiny na lesní lani,

tu před námi vychází z boru

tvář za tváří v mladinkém sboru.

Jdou oděni v věnce a kytky,

v list javorů z nejtenčí nitky,

jdou vrávorem, od vůně zpití,

jdou jásotem, do tance, hbití.

Jdou hrajíce, vlajíce pásy,

jdou, v nápěvu květoucí krásy,

a ten, který v popředí kráčí,

rty růžové v poháru máčí.

Jdou, kudy jdou, tráva se zvedá,

pták družku a hnízdo si hledá,

strom prokoukne v bělounkém květu

a vůni hned rozdává světu.

Jdou, kudy jdou, všechno se skvěje,

dech tají se, duše se chvěje –

nám laňka už zmizela s borem,

my „Evoe!“ vejskneme sborem.