XXXIII. Na hrob kvítka sázet vonná, –

Na hrob kvítka sázet vonná, –

slova v mramor měl bych vrýti? –

Kvítí zvadne, – z mramoru však

často samosláva svítí! –

Bolem zemřít u noh hrobu

všecek oděn ve šat černý? –

I v tom skrovno lásky! – Tohoť

dovedl i pes již věrný! –

Muži sluší snášet bolu; –

srdci zmírat, – neumříti! –

Ve dne tíži hrobu lehčit,

v noci u ní budu bdíti!