XXXIII. Noc jasná, modravá – vše stichlo, nic se nepohne.

Noc jasná, modravá – vše stichlo, nic se nepohne.

Ni onen stín, jenž nad jezerem stojí.

V mém srdci touha umdlená, jež chvílí ostře žhne,

však vybuchnout a rozhýřit se bojí.

Je mrtvo, tesklivo, bludičky tančí na pláni.

Hvozd zalek se a ani nedýchá.

Má touha ponurá, již nic juž neraní,

si chvíli trpce, ztěžka zavzdychá.