XXXIII. PANU FRANTIŠKU RICHTROVI, posluchači lékařství na českém vysokém učení v...

Dobrý soprán, alt a tenor, bas,

v duších našich budí milý žas;

čtverhlasů jich všech je zapotřebí,

sic, zpěv znatel nikdy nevelebí.

Každý hlasem, jaký dal mu Bůh,

oživuje srdce, vábí sluch;

ano, každého z nich znatel chválí,

lichý soud jej nikdy neošálí.

Osvoj Sobě kterýkoli hlas,

úsudek svůj vydá blízký čas;

mistra pěvce, Bratře, v Tobě tuším,

radost zjednáš spravedlivým duším.

Vděčně uzná katolický Čech,

národu že pěješ ve prospěch;

slyšíť Tvoji zlatostrunnou lyru,

jížto slavíš samospasnou víru.

Nevěrec a hrdopyška jen

za den noc má, za noc jasný den;

i z nich Tebou probudí se mnohý,

opustí své modly, mrtvé bohy.

Umlkne zas nelaskavý vzdor,

v libost vejde svorných pěvců sbor;

zbožných písní přítažlivé vnady,

rozmnoží ty Vaše jaré řady.

Sličnou písní buď a uč a bav,

všímej Sobě pobloudilých hlav,

básní něžnou, vážným slovem, vzorem

získáš duše zachvácené morem.

Nejen tělo hubí děsný mor,

také duši škodí hříšný vzdor;

moudrý lékař koná úřad stkvělý,

má-li s tělem duši na zřeteli.

Sřadí všude za šikem se šik,

aby vzdal Ti zasloužený dík.

Odplata Ti věčná bude dána

z milostivých rukou Soudce Pána.