XXXIII. Pomalu v revolver se ztrácí víra,

Pomalu v revolver se ztrácí víra,

a o důvěru přichází též jed.

Sešlostí věkem nejlépe se zmírá,

líp ještě sešlostí svých mladých let.

Neznámá věčnost za člověkem leží,

a marná zvědavost je škol a sekt.

Před pohledem ji úzkostlivě střeží

nízký a úzký lidský intellekt.

Věčně jsme byli, věčně taky budem,

z ducha jak hmoty nic se neztratí.

Je to jen marná honba za přeludem

v smrti své vykoupení hledati.

Za námi věčnost, před námi je věčnost,

bezpočtukrát se vrátí tentýž děj.

Komu mám za to projevit svou vděčnost?

Pán bůh má štěstí, nevěřím-li v něj!