XXXIII. Rozlila jsi paprsk štěstí v moji duši,

Rozlila jsi paprsk štěstí v moji duši,

co má za to tobě zkvésti v mojí duši?

Pouze dík a něha, z kterých láska šlehá,

z nichž lze nové věnce písní plésti v moji duši.

Bylas jako dítě, jak svit na úsvitě,

jako poupě první máje ratolesti v mojí duši.

Bylas tichá, vroucí, bylas láskou žhoucí,

bylas hlasem k cíli, který musí vésti v mojí duši.

Bylas drahá, milá, Madonna i víla,

bylas ohlas lásky starých zvěstí v moji duši.

Bylas prsten víry, bylas záchvěv lyry,

bylas maják, bych nezbloudil v scestí, v mojí duši.

Za to vše co dáti, za to vše co přáti?

Všecko pro vždy v hloubi vryto jesti v mojí duši.

Tak jsme vždycky spolu, s díkem v plesu, v bolu,

věčný ráj nám píseň moje věští v mojí duši!