XXXIII. Touha po vlasti.

Už se blíží jara dnové,

Zefyr s Vesnou táhnou světem:

Kam letíte, holoubkové,

Svým přerychlým dnes tak letem? –

Na skaliny v lesy husté,

Tam letíte, holoubkové –

Tam kde vaši s výše pusté

Houkávali praotcové.

Proč letíte dál a dále

Až do lesů, co i v letě

Na sněžité čnějí skále? –

Což jich není lepších v světě?

Krásnější jsou leckdes háje!

Než co platno – pravé slasti

Pravá rozkoš, pravé ráje,

Ty se najdou jen ve vlasti.