XXXIII Ty monológy jsou mi známy,

Ty monológy jsou mi známy,

a otřásl mnou pathos scén.

A statisté té fádní drámy,

ti střídají se den co den.

Rek víc či méně pouty spjatý,

jež dal mu gratis jeho věk.

– Ať hříšník, publikán, či svatý:

V posledním aktu hyne rek.

Než padne, bývá klamán mnoho.

Když padne, není mu to vhod.

Přemýšlí dřív, pak nechá toho,

dbá prospěchů a hesel, mód.

Z počátku bojovně meč tasí,

na konec démant v bláto změk’.

Inu, jsou nyní špatné časy!

– V posledním aktu hyne rek.

Je mi ho líto. V očích hoří

nějaká bolest stajená.

Je jedno: staví nebo boří!

Na konec zajde bez jména.

Je mi ho líto. Znám ho z blízka.

– Jen kdybych našel pro to lék!

A v meziaktí všechno vříská!

V posledním aktu hyne rek.