XXXIII. V světnici police vetchá,

V světnici police vetchá,

na ní sní kronika stará.

Otvírám desky – aj viz,

kytička polního kvítí!

Uschlá již, ale posud

lístky z ní kopretin svítí!

Paprslek slunce oknem sjel,

zasypal kytičku zlatem.

Sjel též v mé srdce.

Chvělo se podivným chvatem.

Odlesk byl krásnější chvil,

když jsem se v polích s družkou svou políbil

a šťasten byl!