XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti,

Viděl jsem luzný kraj se stkvíti,

Jejž zorů růžná vroubila;

Kde pestré zavánělo kvítí,

V němž duha letná zářila.

Tam tichý stříbrotok se linul

Skrz stinné háje k lučinám;

Zde zpěv slavíkův sladce plynul,

Anť lásky směvné jevil klam.

Jak často jsem já bloudil s rána

Tím krajem luzným po horách;

A duše moje rozplesaná

Konejšila se v sladkých snách.

A když se večer k horám chýlil

A ticho snášel v dolinu:

Tu k milenky jsem chyžce pílil,

S ní mnohou prodlel hodinu.

Ach! co ta milá prchla mladosť

Jak sladký k ránu svitný sen,

Uvadla v srdci všecka radosť,

A žije v něm žal tichý jen.

I láska vroucí pomizela...

Jak pust a smuten je ten kraj!

A v mysli truchlé uzatkvěla

Jen upomínka na ten ráj!