XXXIlI. Pomníky nejdůstojnější.

Mám úctu před pomníky, jimiž oslavuje

lid vděčný hrdiny a světa velikány,

jichž jména jasná zbožně, s láskou vyslovuje

a jimiž hojí porob těžké svoje rány.

Sfings aegyptská i staré římské slavobrány

i pyramidy, v něž pět tisícletí duje,

mne v obdiv jímají, kdy věkem nezdolány

jak nesmrtelné ční, že mysl uvažuje.

Však důstojnější těchto památníky tyčí

lid domoviny naší po dědinách, městách,

jichž nepovalí snadno závisť trpasličí.

Ty školy lidu s písmem zlatým na průčelí,

ty hlásat budou vnukům, po jakých to cestách

šel národ k slávě s knihou v páži – bez oceli.