XXXIV Ač vzdálena, jsem Tobě tolik blízka,

Ač vzdálena, jsem Tobě tolik blízka,

má duše letí k Tobě letním šerem

nad mořem bouřným, které o skaliska

se hlučně tříští, zvučí v echu sterém.

Tam nad západem, kde se žhavé blýská,

má láska hoří žhavým desaterem,

má vřelá touha jako oheň tryská,

kde křižují se blesky nad večerem.

Ač moře širé leží mezi námi,

a kolem všude propast černá zeje,

ač těžké mraky visí nad hvězdami,

tou bouřnou nocí, kde svit luny bílý

jak zlatý déšť se dolů z mraků leje –

s Tvou duší letím k hvězdám, svému cíli!