XXXIV. Dokud něco říci musím,

Dokud něco říci musím,

vždy svou sílu k písni zkusím,

ať se líbí komukoli;

nejsem víc než ptáče v poli.

Ten mu naslouchá jak zmámen,

a ten po něm hodí kámen,

a pták letí a pták zpívá...

Tak to bylo od jakživa!