XXXIV. Já beru pořád ustinky –

Já beru pořád ustinky –

a ústek neubývá,

a v krásné oko hledím jí –

a krásy přece zbývá.

Já krájím chleba pomalu –

a dokrájím jej snadno,

a do sklenky se podívám –

a dostanu se na dno.