XXXIV. Jdou léta, jdou,

Jdou léta, jdou,

jak vlna za vlnou.

V svém srdce skrytu nejtajemnějším

sladkou svou bolest konejším.

A zraju v slunci života.

Jak zlatý prach v něm kolotá

den, noc, i dobro se zlem, slzy s chvílí úsměvnou.

Jde vlna za vlnou.