XXXIV. Když jsem tobě první kvítko dal,

Když jsem tobě první kvítko dal,

Přála jsi jich míti ještě více:

S chutí šel jsem, jiných natrhal,

A je tobě svázal do kytice.

Když jsem tobě první píseň slal,

Přijala’s ji myslí převeselou,

Podotknouc, bych ještě víc jich psal, –

A já věnoval ti sbírku celou.

Když jsem s tebou strávil první den,

Takých dob jsi chtěla více míti,

A já sklesnul rajsky oblažen,

Dada v moc tvou moje celé žití.

Dejž to nebe, aby v pozdní čas,

Když-by dávno kytice ta zašla,

A mých písní umlk’ na vždy hlas,

Ty v mém žití stálé blaho našla!