XXXIV. Máť všecko naše pocítění

By Vítězslav Hálek

Máť všecko naše pocítění

své jaro i své odkvěty,

jen přátelství chcem a tu lásku

v květ utrmácet stoletý.

Já nikdy neměřil bych délkou,

čím srdce nám se zachvějí,

vždyť jedna slza stojí za víc,

než na sta v tváři krůpějí.

A nikdy nedrobil bych v léta,

co jest jen jara vanutí,

vždyť jediný dech lásky víc je,

než tisíceré dýchnutí.

A krůpěj pravdivá i růže,

byť potom hned se kladla spát,

jen když mně z plna zaskvěla se –

buď požehnána na stokrát.