XXXIV. Mudřena již Kroka pěstovala

Mudřena již Kroka pěstovala

Na kolébce co miláčka svého,

Aby nová z kmene Slovanského

Ratolest zas Čechům vykvétala;

Moudrostí mu bedra opásala,

By byl vzorem lidu obecného;

Celá země by se podle něho

V mravu ušlechtilém spravovala.

Vztáhnouc jeho nad hlavu své rámě

Pomazala pak a posvětila

Za kněze ho v posvátném svém chrámě.

A za soudce tak a za pěstouna

Pro Český ho národ vyvolila,

By i on měl svého Šalomouna.