XXXIV Neptejte se, lidé dobří,

Neptejte se, lidé dobří,

proč mi slza v oku plane,

a proč smutné vzdechy, stony

srdce nosí rozedrané.

Padla rosa s nebe stropu,

v oku mém se usadila;

zazvonili v dálce hranu

a ta v srdce zabušila.