XXXIV. PANU JAROSLAVU ROUČKOVI, bohoslovci v Praze.

„Ex intimo corde“ nám nadšeně zpívej,

tím duchem Svým na svět a na ráj se dívej,

rád zpytuj ten vezdejší života běh,

všem kajícím poskytuj potřebných těch.

Dnes za doby bouřné, kdy nábožnost klesla,

kdy záhubná nevěra hlavu svou vznesla;

je vítán a prospěšen národu zpěv,

jenž v útrobách svedených krotí zlou krev.

Víš dobře, že v Církvi jen národ je blahý,

že bídník jen krade mu víry skvost drahý;

Ty klenot ten národu statečně haj,

všem nevěrcům poraď: „Ó kaj se, ó kaj!“

Svým pérem nám nakresli: „Hřbitovní Stíny“,

by čtenář v čas poznával spáchané viny.

Včil něžnými písněmi vypravuj nám,

co ze rtů Tvých po roce uslyší chrám.

Již rozhodně přidej se ku pěvcům druhům,

v jich sboru pěj zvědavým čtenářů kruhům,

jim vítězným heslem jest: „Církev a vlast,“

i pýchou, ni závistí nedej se mást.