XXXIV. Tys jak májové to loubí,

By Vítězslav Hálek

Tys jak májové to loubí,

když se v teplé šero skládá,

a v šum dýchne z nitra, z hloubí –

duše mladá!

Každý lístek mluvou jímá,

plna květů tvá je vnada,

v tobě zpěv, kdy všecko dřímá –

duše mladá!

Vše ti svaté, velikánské,

a myšlenek skočná řada

jak ty mušky svatojanské –

duše mladá!

Tak jsi divomocná vezdy,

že tvým touhám nebe střádá

do klenutí zlaté hvězdy –

duše mladá!

Taká jsi, že na tvá slova,

byť i hasly v poušť a lada,

světy roznítí se znova –

duše mladá!