XXXIV. Umřel jsem.

Umřel jsem.

Proč posud pláčete?

Hleďte! Slunce svítí,

hýří zlatem,

krev jeho padá

do malých sedmikrás

na mém hrobě,

rudě jich okraje barví.

Květy se chvějí;

dýchají jemně. –

Motýli slétají se na ně

ssají z nich sladkou rosu.

Na stromě u hrobu

pták zpívá snivě;

poslouchám, jsem šťasten!

Věčný klid!

Proč posud pláčete?