XXXIV. V řeholnické chyšce o půlnoci

V řeholnické chyšce o půlnoci

Zbožný Kristan děsivý má sen;

Zdáť mu se, že těžce nemocen

Leží Boleslav – již bez pomoci.

Že umírá krátké po nemoci –

Od lidu, od něhož prv byl klen,

Hořce oplakán a oželen

Že již béře za svými se otci.

Krásný mládenec tu k němu spěší,

Oblečen jsa bílý ve oděv,

Ustrašené snem tak srdce těší:

„Zkrocen jest a smířen Boží hněv,

Vzezřelť milosrdně na tvé lkání

Hospodin a přísné na pokání!“