XXXIV. V svém liliovém lese

V svém liliovém lese

se procházím.

Sedí tam na balvanu

mladá žena,

hraje na loutnu,

zpívá,

volá mne:

„Vyveď mne ven,

jsem zde samotna,

stýská se mně,

chci mezi lid,

kde v polích zpívají ptáci,

kde stálý ruch

a v slunci

mračna zlatých much,

kde práce výská.

Zde moří mne věčný sen,

zde věčná je noc, a já chci věčný den.

Vyveď mne v skutečnost,

chci lhostejnosti býti prosta,

chci mezi lid, chci ven!“