XXXIV. Z oněch věkosnubných věnců,
Z oněch věkosnubných věnců,
Jimiž Musy líbezné
Svých okrašlují milenců
Druhdy skráně vítězné,
V této lásky plné době,
Zpěvnou dráhu vyvoliv,
Přál i já bych jeden sobě –
Sobě? ne, ó nikoliv!
Drahá! jen když vina tvými
Kadeřemi se hustými
Tvé by čelo ozdobil,
Mně radost by působil.