XXXIV – Žijícím budiž lehký život,

– Žijícím budiž lehký život,

umírajícím lehká zem! –

Obstárlé dámy dívají se

na sebevraha kukátkem!

A nadšení jim jiskří v očích

(však působí to komicky!).

– Ten nápad: jít se oběsiti

ve starý park ten šlechtický.

Na stromě mrtvola se houpá,

vítr ji sem tam obrací.

A líp než v divadle se baví

rozdovádění diváci.

A dobrý mladý muž ti praví

– na tváři úsměv lehynký –,

že mrtvý jazyk vyplazuje

víc než dvě včera slečinky.