XXXIV. Znělka jubilejní.

Dnes před sto lety! Jaká propasť bludů

tu překlenuta! Jaká tůně tmavá

tu osvětlena! Jaká záře smavá

se rozestřela nade pouští trudů!

Co námah stálo, než Čech vlastní rudu

domácích uměn, odvěkého práva

si na den vynes’, nežli síla zdravá

vzkypěla bystře ze všech jeho údů!

Co bouří přešlo přes domácí luhy,

než paria se učitelská zdvíhla

z poroby nízké v šiky pro boj tuhý!

Dnes jako falangs reků pevně stojí

a tam, kde pro vlasť zhoubná saň se líhla,

se k vítěznému vypravuje boji.