XXXIX. Hučí voda skalinami,

Hučí voda skalinami,

trhá slabý břeh,

a z mých prsou zatajený

vyjde opět dech!

Marje – ty jsi zachráněna!

I já mohu žít –

zachráněna nebem – nebem

můžeš mojím být!

Upevněn jsem nadějí tou –

upevněn, tím víc,

an po bouřce upřela svůj

duha na mne líc!