XXXIX. Nepostačí dítky světu dáti,

Nepostačí dítky světu dáti,

Tvorů jimi počet rozmnožit;

Chceš-li jich i sebe oblažit,

Dlužno též je dobře vychovati.

A kdo nechceš pilně o to dbáti,

Žádné na to péče naložit,

Chtě jen plodit a se nesnažit,

Božího se máš co hněvu báti!

Vlast a církev, nebesa i země

V dětech skládají svou naději:

Bohumilé že z nich zroste plémě.

Zanedbán jsa sebe lepší kvítek

Zhyne posléz, spíš neb později;

Dobrý národ jest jen z dobrých dítek!