XXXIX. Odhoďme pryč lesklé cety!

Odhoďme pryč ony lesklé cety

poklůnek a frázovitých slov,

činy naše buďte ryzí kov

vzácný, ne však pozlátkové trety!

Ukliďme svár, ďáblem rozesetý –

hojný byl by jinak jeho lov –

čisté zrní pod národní krov

snášejme, ať zmohutníme lety.

Ruku v ruce světlem ozářeni

kráčejme jak nerozborný šik

proti bludům, kterým konce není.

S láskou každý objímej své braty

jako pravý boží bojovník,

ale svár – ten budiž věčně klatý!