XXXIX. PANU JANU SVÁROVSÉMU, kaplanu v Jiřetíně v Čechách.

Ve zdraví mnoho let blažených měj,

Bohu a národu oslavu pěj;

dělníků statečných potřebí jest,

rodinám chatek a hradů i měst;

krajané rodáci upřímní, tiší

zpěvy Tvé jadrné povděčně slyší.

Odkud jsi veliký ducha dar vzal?

Hospodin věčný tu hřivnu Ti dal,

abys Jej oslavil v národě Svém

a lid Svůj vystříhal v odboji zlém;

v odboji odporném zraku i sluchu,

v záhubném odboji zmatených duchů.

Slavným Ti heslem je posvátný kříž,

s lyrou Svou důvěrně k němu se bliž,

s něho jen spása jde národům všem,

co jich kdy živí a živila zem;

také náš národ Bůh na zemi živí,

u nás vždy činil kříž veliké divy.

Solunští bratří kříž hlásali nám,

v práci jim pomáhal Spasitel sám;

v národě vymíral pohanský blud,

zbohatnul křestem, kdo dosud byl chud;

nyní již národ náš přes tisíc roků

osvětu přijímá z Kristova boku.

A hle tu osvětu zas nám chtí vzít,

jako rak nazpátek máme prý jít!

Nazpátek máme jít do širé tmy,

pohany máme být, křesťané my!

Odejdi zpátečník s příšerou bledou,

odstup s tou nebohou, zmámenou vědou!

Chvála Ti, Bratře, že Svatý kříž znáš,

že Mu i písní Svou oslavu dáš!

Zvítězí Kristova síla a moc,

zapudí nevěry, šerednou noc.

„Církev a národ“ vždy naším buď heslem,

světlo ať zavládne v táboře kleslém.

Vážený Příteli, doufej a věz,

s Vámi že souhlasí kdekterý kněz;

každičký katolík uvítá Vás,

povděčně uslyší mužný Váš hlas;

naplňte horoucí sváděných tužbu,

statečně prokažte spasnou jim službu.