XXXIX. Sám se z města druhdy loudím

Sám se z města druhdy loudím

V pole s první dennicí,

Po lesích a pouštích bloudím

Na rameně s ručnicí.

Přes vrchole zrak můj stíhá

Spád kořisti pernaté,

Aneb pílím, kam ubíhá

Zvěř do skrýše skalnaté.

Zvěř ubíhá – ach, a maní

Bezcestím se žene za ní

Lovec Milkem raněný,

Osudem zlým honěný.