XXXIX. Stromy se do nebe tyčí

Stromy se do nebe tyčí

u řeky posavad jen,

po kůtka ve vodě stojí vrby,

všecky však plny jsou kočiček,

až se pod nimi hrbí;

ale slunce je líbá a hřeje,

bělásci letí k nim v tlumu

a ve vrbách pták si pěje.

Větve jsou plny radostného šumu!