XXXIX. Svíjíme se, svíjíme

Svíjíme se, svíjíme

každý pod svým bičem,

nadšením se zpíjíme,

touhou, nebo chtíčem.

Ztracený ráj před námi...

Bouří jdeme, mlhami,

kdo jde s pravým klíčem?

Svorou těžkou, železnou,

dnes juž rezovatá –

k ráji cestou bezmeznou

zavřena jsou vrata,

klíč ten Láska, onen Naděj,

Resignaci vezmi raděj!

Sám si děláš kata!

Svíjíme se, svíjíme

červ jak zašlápnutý,

pravý cíl snad míjíme.

Přímý, nepohnutý

nad námi ten vyčnívá.

V hloubi pláč náš doznívá

nikým nepojmutý...