XXXV. Ba, léta jdou,

Ba, léta jdou,

jak vlna za vlnou.

A než se jednou vposled rozední,

musíme uzrát k žatvě polední.

Čím houstly myšlenky, čím naléval se rým,

to vínem bude, chlebem výživným

těch, kteří útlým stonkem z hrud se k zítřkům pnou.

Jde vlna za vlnou.