XXXV. Bohatýr velmož.

U jaspisového sedí stolu,

na němž stkví se křišťálové číše

s šumivě tryskajícím vínem;

z pozdalí zaznívá líbezná hudba

přidušenými zvuky.

Vcházím do síně,

ukláním se, bojácně

vztahuji ruku,

dávám mu zlatou sedmikrásu.

Hněvivě vrhá mi ji v obličej,

ven dává mne štváti černými chrty.