XXXV. Fanynčino srdce.

Od Moravských hranic

Jemný větřík fouká;

Holoubek do dolin

Z háječku již houká.

Jemný větřík vane,

Plný jarní vůně;

Zahoukej, holoubku,

Fanynka že stůně.

Nestůně Fanynka,

Ona jenom bledne:

V noci truchlí, pláče,

A naříká ve dne.

Zahoukej do dolin,

Kde hoch její žije,

On že jenom z tváří

Ruměnec jí pije.

Zahoukej do dolin,

Kde hoch její žije,

Fanynčino srdce

Že jen pro něj bije.