XXXV. Jdu tak světem, kam se noha

Jdu tak světem, kam se noha

bez naděje šine,

hledám klid a hledám Boha...

Kraje stále jiné

kynou oku, kynou duši,

která tuší

dál je za těmi, jež cesta mine.

Jdu tak stále; dnes či zítra

smrt je malá změna:

Odletí cos z mého nitra,

duše roztoužená,

květ se zavře pro vše časy...

či v tůň krásy,

lásky pohrouží se beze jména?

Jdu tak dále. Nevím, hádám,

jdu tak v nejistotě,

křídla duši dát si žádám,

neklnu však hmotě.

Teprv obě v plesu, bolu

zazní spolu

v lidstva hluboké a pravé notě.