XXXV. Les se mračí večerem.

By Vítězslav Hálek

Les se mračí večerem.

Snědý pasák do ohníčku

tká si báj o bílém líčku

s modrým oka zášerem.

Co ten život? K stínům stín,

těžký, němý v duši sáhne,

jako z jedlí když se táhne

neproniklý lesů klín.

Co ten život? Černý háj,

jenom jedna bříza milá

z toho temna poskočila –

pod okno co bílá máj.

Poskočil s ní k nebi blíž.

Srdce v mládí sladkém hřmotu

za cinkotu, za šumotu

poskočilo ještě výš.

A teď po všem. Bílá máj

v ohni praská, v dým se loučí,

dým se ztrácí ve kotouči –

co ten život? Dým a báj.