XXXV. Liliím.

Mé bílé sestry, lilie,

ó buďte pozdraveny!

mně kouzlíte zjev Marie,

jež požehnaná nad vše ženy

a nebeská je lilie.

Mé bílé sestry, lilie!

Jest úběl váš tak skvoucí,

že divem v tvaru hostie

v něj odívá se Všemohoucí,

květ mystický když rozvije.

Mé bílé sestry, lilie!

Hle, vaše družky slaví

Pán, patře v šírém poli je,

nad Šalamouna zlatohlavy

a luzných barev orgie.

Mé bílé sestry, lilie!

Šat máte nevinnosti;

když v srdci Duch nám rozlije

proud mystický, jenž hříchu zhostí,

skví duše naše lilie.

Mé bílé sestry, lilie!

Až nesmrtelnost tělu

Pán vrátí, v krvi obmyje

je Beránkově do úbělu

a do svých zahrad štípí je,

vám rovné, sestry lilie!