XXXV. Modlitba.

„Jehovo zástupů, v dlani jenž pomstu i odvetu máš,

o mrtvých prosím jen pokoj, ten přece, pane, mi dáš!“

Jehova mlčí na prosby všecky, na srdcí zoufalý tluk,

zahalen v mraku bzukot much pláč mu, vzlykot je komáří zvuk.

Strádání, zápasy, odboje, bouře, odveta, ruch,

zná to, či nechce to znáti, dá jim či nedá jim sluch?

V kosmické osudů vlákno se vpřádá, v mrak halí líc,

modlitba o klenbu drtí se echem, zaniká v nic.

Marná je snaha! Modlit se dále na vzdor všem tmám

života pravou podstatou jesti, ba život sám!