XXXV. Přepadla mě Tesknota – (chorá žena).

Přepadla mě Tesknota – (chorá žena).

Zavěsila se v mé rámě,

lednou rukou sáhla na mě

a tak kráčí vedle mě a neviděna.

Pomalu se vlečeme. Konec města.

Zmizeli již všichni lidé.

Kolem tma. Snad měsíc vyjde...

Pověz, bestie, kde k tůni cesta!

Nepovídá, tiskne víc. Hořce pláče...

Mdle se dívá do mých očí.

Přede mnou se cosi točí –

modrá bludička, hle, po bařině skáče!