XXXV. SLINA. (IV.)

Z pusté krčmy hlomoz, div že strop jí stačí,

rabbi Meïr v dumě kolem krčmy kráčí,

oko spíná k zemi, problém vře mu v duchu,

nevšímá si v krčmě povyku ni ruchu.

Vtom tam jakýs pijan druhým vypravuje

a se s číší v pěsti drze vychlubuje,

jak svou ženu zkrotil a jak se jí zbavil.

Meïr se vytrh’ z dumy, kroky svoje stavil,

z úst jejího muže vyslechl to všecko

a nad ženou v plášť svůj zaplakal jak děcko.