XXXV Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,

Tvou blízkost cítím jako úsvit ranní,

jenž perly rosy snáší na lada,

když den se vzbouzí nad rozkvetlou strání

a v zlatém slunci leží zahrada.

V tom svěžím jitru, v lehkém vánku vání,

mou celou bytost kouzlem opřádá,

jak pocely a vroucí celování,

v mou duši rosnou vláhou dopadá.

V tom zlatém jasu, v záři Tvojich očí

svět celý kolem v závrati se točí

a dojímá mne krásou čarovnou.

A královstvím je kouzelná má říše,

vše kolem láskou oddanou tak dýše,

kde Ty jsi král – a já jsem královnou.